○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

Srpen 2012

Perníková chaloupka

31. srpna 2012 v 14:55 Vtipy
Vypravěč: V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,
pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do breku.
Mařenka: Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
malin a borůvek narveme trošičku.
Jeník: Rád vidím Mařenko, že to máš tady,
vždyť já už od rána nevidím hlady.
Vypravěč: Zmizely dětičky potají v houštině,
marně však pátrali po sladké malině.
Za chvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,
potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
tu Mařce se zjevila Morgána Fata.
Mařenka: Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,
město zřím veliké, je celé z perníku.
Jeník: Asi máš vidění v neblahé předtuše,
dyť jsi jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.
Vypravěč: Hrabali dětičky, kde se to šiklo,
najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhly k bílému puntíku,
Spatřily panelák, byl celý z perníku.
Vylezly na žebřík a plny spěchu,
jaly se pojídat slaďoučkou střechu.
Ježibaba: Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?
Jeník: Hú, to jsem jen já - vánek.
Ježibaba: Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků?
Vypravěč: A babice, která kdys bývala kráskou,
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.
Ježibaba: Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu.
Láskou snad uhořím, Love you! Je t'aime![že tén]
Jeník: Na to ti neskočím, copak sem kretén?
Ježibaba: Tak buďte proklatí ty i ta děva,
kéž vám můj perníček potrhá střeva!

Pták Ohnivák

31. srpna 2012 v 14:53 Vtipy
Vypravěč: Bývalo království, tam kdesi za kopci
a v něm tři princové přitroublí po otci.
Chodili každý den, jak kázal táta,
hlídat do zahrady jablka zlatá.
Ta stále mizela, někdo je kradl
a starý král ten čím dál víc chřadl.
Až jednou nejmladší rozlousk tu záhadu
a šel s tím za tepla ke králi do hradu.
Nejmladší princ: Královský otče, nesu ti novinu.
Král: Jen jestli zas nejde o ňákou kravinu.
Nejmladší princ: Křivdíš mi otče, já svým očím věřím,
byl to pták kleptoman s ohnivým peřím.
Zmizel i s jablkem do šera temného,
a na mne utrousil čehosi bílého.
Král: Tak pojď blíž synáčku, ať ti dám pusu
a nermuť se pro trochu ptačího trusu.
Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě,
svou krví zaplatí flek na tvé klopě.
Vypravěč: Vyšlápla princátka druhý den do světa,
ve snaze chytit ta zlodějská klepeta.
Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu,
a tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.
Došli na rozcestí k malému křížku,
aby tam počkali na lišku Rýšku.
Nejstarší princ: Hle, co to vidí má bystrá zornička?
To co tu cupitá, je přece lištička.
No tak se neboj a pojď blíž maličká.
Vypravěč: A švih jí mačetou hned mezi očíčka.
Nejmladší princ: Co jsi to udělal, proklatý hlupáku?
Liška ta jediná věděla o ptáku.
A on ji rozsekne hlavu to jelito.
Co řekne otec král, jestli se doví to?
Nejstarší princ: Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku,
křápnu vás oba tam, kam sem křáp lištičku.

Červená Karkulka

31. srpna 2012 v 14:51 Vtipy
V pohledném stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila
dala jí pohlavek a takto pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku
babička za lesem dostala žloutenku."
"Nač je mi maminko červená suknice
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera
více už nebudu nevinná dcera !"
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
běžela lesem jak bodnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy jí donesly do známé chaloupky.
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu
vlk se tu placatí v bábině županu!"
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá
tvá bába zato byla dost tuhá!!
"No to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"
Lesem se ozývá zoufalé vytí
(to se vlk pokouší vyvolat blití).