○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

7. část - Dvojčata

2. června 2012 v 21:19 | Tam |  OS&UD
7. část - Dvojčata



Sestry spokojeně seděly v křeslech a pozorovaly dvě velké obrazovky.

"Tohle rozhodně stálo za to," řekla s úsměvem Os.

"Souhlasím. Nejvíc mě pobavilo, když ta holka visela hlavou dolů a nevěděla, co se to děje. Ten její výraz," dodala se smíchem Ud.

"Ano, to bylo velmi zábavné, ale obličej toho kluka, když na něj zaútočili Trojočci, byl k nezaplacení." Obě sestry se začaly smát při vzpomínce na vyděšeného chlapce.

"Přehraju to ještě jednou," řekla Os.

Obrazovka se na chvíli znovu proměnila ve vodopád a pak se vynořil obraz chlapce utíkajícího před malými trojokými příšerkami.

"Ale ten skok se mu opravdu povedl," okomentovala Ud.

"Nebyl špatný. Ani jeho plavecký styl není k zahození. Na člověka opravdu výborný," přidala Os.

Sestry si ještě dlouho přehrávaly záznamy a bavily se komentováním jednotlivých úseků a hlavně chováním hlavních aktérů.

"Co uděláme teď? Mimochodem, ten nápad s halucinogenní kytkou byl brilantní."

"Děkuji. Je skvělé, že můžeme vidět i jeho halucinace. Díky mým speciálním trnům se nám přehrají v perfektní kvalitě. Žádné rozmazané obrazy jako posledně."

"Výborně sestřičko. To se ti opravdu povedlo. A co s tou holkou? Už měla dost času trochu se vzpamatovat. Chtělo by to nějakou akci. Co takhle taky na ni poslat Trojočka?"

"Ale ne. To mi nepřijde jako dobrý nápad. Máme nekonečný výběr možností a ty na ni chceš použít stejné metody jako na toho kluka. Kromě toho si myslím, že by nebyla tak úspěšná jako on."

"Máš pravdu. Byl to hloupý a neuvážený nápad. Vždy jednám příliš zbrkle a nestačím si to pořádně rozmyslet."

"Ale vždyť víš, že to není pravda. Můžeme se podívat do katalogu, abychom nabraly trochu inspirace, vymyslely jsme už spoustu překrásných tvorečků."

"Dojdu pro ni," nabídla se Ud.

"Podívej, co jsem našla. Knihu osudu."

"Tu už jsme nepoužívaly pěkně dlouho," nostalgicky zavzpomínala Os. "Ukaž mi ji."

Vzala do ruky obrovskou a velmi starou knihu. Otevřela ji skoro na konci.

"Terence Wilson. Narozen 17. 5. 1959. Má manželku a tři děti. Vlastní malý obchůdek se sportovním vybavením. Vede klidný a spokojený život. Kromě času, který tráví se svojí rodinou, rád rybaří a chodí po horách. To je pěkná nuda. Dopíšu mu něco zajímavějšího," rozhodla se Ud a vzala si propisku.

"Při cestě do práce ho srazí nepozorný řidič autobusu. Nehoda ho přivede do kómatu, ze kterého se nikdy neprobudí."

"Není to špatné, ale něco bych doplnila. Takhle se bude trápit jen jeho rodina. Probudí se z kómatu, ale zůstane na invalidním vozíčku. Nebude moct pořádně pracovat. Brzy přijde o obchod, domov a opustí ho žena. Ze zoufalství se rozhodne spáchat sebevraždu. Co říkáš?" zeptala se Os.

"Geniální. Takhle se jeho trápení prodlouží a trápit se budou všichni, máš tak dobré nápady," řekla uznale Ud.

"Děkuji, sestřičko." Os se ďábelsky usmála a vrátila knihu tam, kdy ji sestra našla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama