○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

9. část

12. června 2011 v 13:43 | Terka |  Letní kurz
Letní kurz - 9. část

Ve vlaku jsem přemýšlela, kam si sednout. Lucka se vesele bavila s Klaudií a Sandra se posadila mezi kluky a vesele je bavila svými historkami. Lehce jsem nadzdvihla jeden koutek. Kéž bych byla jako ona a nebála se odvázat. Posadila jsem se do prázdného kupé a vytáhla z batohu mou nejoblíbenější knihu. O této knize nikdo neví, protože je to jen a pouze má knížka. Napsal ji pro mě můj ex-přítel Pavel, který mi ji předal pár dní před jeho smrtí...

"Niko, to je pro tebe." Usmál se a natáhl přede mě ruku s něčím, co bylo zabaleno v balicím papíru.

Právě se vrátil z Ameriky, po dvou měsících odloučení. "Děkuju." Rozzářila jsem se a roztrhla balicí papír. "Páni, co to je?" Vytřeštila jsem oči. Balada pro Andreu Johnsonovou, stálo na obálce. Pod tímto nápisem bylo menším písmem napsáno Pavel David. "Pájo?" Objala jsem ho kolem krku. Poznala jsem tu dívku na obálce - jak by ne, když jsem to byla já. Pavel uměl i úchvatně malovat...

Zakroutila jsem hlavou a nedovolila vzpomínkám vyplout na povrch ani o kousíček víc. Uvědomila jsem si, že mi po tvářích stékají slzy. Přitáhla jsem si kolena k bradě a neslyšně zavzlykala. V tom se otevřely dveře kupé.

"Verčo?" Ozvalo se ode dveří. Stál tam pomocník instruktora... Krucinál, jak se jmenoval?

"Ano?" Setřela jsem si slzy.

"Ty pláčeš?"

"Ne."

"Nelži." Ušklíbl se.

"A co na tom?" Přijala jsem nabízený kapesník. Michal, naskočilo mi najednou jeho jméno.

"Zeptal bych se proč, ale..." Zarazil se najednou a popadl do ruky knihu, která se právě rozvolovala na podlaze, obálkou vzhůru. Upustila jsem ji. "Co to je?" Prohlédl si na první pohled sympatickou knihu. "To... to jsi ty?" Ukázal na obálku. To je to tak poznat? Lehce jsem přikývla. "Nikdy jsem to neviděl."

"A neuvidíš." Sebrala jsem mu tu knihu a zastrčila ji do batohu.

"O čem to je?" Nadzdvihla jsem obočí. Nebudu mu tady vyprávět, jak ji Pavel psal o našich společných zážitcích, které zasadil do příběhu Andrey Johnsonové a Josepha Stonea...

"Na tom nezáleží." Michal si přisedl ke mně a objal mě. Nic víc, nic míň. Položila jsem si mu hlavu na rameno a dále už jsem slzy nedokázala potlačovat. Povídlai jsme si o všem možném ajeli takhle až na místo konání.

Do pokoje mě přiřadili k Sandře, Lucii a Klaudii. Zdály se být společenské. Jediné místo, které na mě zbylo, bylo dole. A já za to byla ráda.

***

Ráno nás rozdělili do párů kluk-holka, abychom ukázali, co umíme. Skončila jsem v páru s Filipem. Než jsem stihla říct "A", tak už Marek ležel na zemi. Všichni se smáli jeho nevkusnému hmatu na Klaudiinu zadní část těla. Spolu s Michalem jsme popisovali situaci Tomášovi, který ji jaksi nezastihl. Na Filipa jsem ani nepomyslela, dokud se mnou zezadu nezaklepal. V duchu jsem zaklela a otočila se k němu s milým úsměvem.

Všichni teď opět pozorovali divadýlko na druhé straně tělocvičny, tak jsem se alespoň nemusela namáhat s jedním ňoumou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 12. června 2011 v 14:37 | Reagovat

jej, chudák Verča =o( je mi jí strašně líto, ale třeba jí to na kurzu pomůžou ostatní překonat ;o) bylo to pěkné =o)

2 Snowy Snowy | Web | 12. června 2011 v 15:52 | Reagovat

Pekne, ale asi jsem neco nepochopila o psani spolecne povidky - myslela jsem, ze budeme psat spolecne, ne vsichni pet ruznych pohledu na stejne udalosti.

3 Tam Tam | 12. června 2011 v 18:06 | Reagovat

pěkná část :)

[2]: taky jsem si myslela, že se to bude psát společně :D zatím to tak nevypadá :)

4 gigi gigi | Web | 13. června 2011 v 10:58 | Reagovat

Přestože s vámi nepíšu, pochopila jsem to stejně jako vy, holky :) ale je to dobré i tak, ale nebylo by na škodu,kdyby každý vymyslel nějakou  novou událost atd... jinaaa, Tery, pěkně napsané :) Verči to nezávidím, to se určitě poddá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama