○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

7. část

9. června 2011 v 16:07 | Hope |  Letní kurz
Letní kurz - 7. část



Na to, že jsem se cesty vlakem bála skoro stejně jako nových lidí, dopadla překvapivě dobře. Byla sice dlouhá a únavná, protože sedět na místě v takovém horku, to není nic, co by dodávalo energii, ale zvládnout se dala. Taky jsem se nedostala k poslouchání mp3ky, čtení knížky, spaní nebo pozorování krajiny za oknem, což byly mé plány pro případ nouze nejvyšší, neboť Klaudie byla evidentně rozhodnutá mě zapojit do hovoru a tak se o to celou cestu snažila. Nutno podotknout, že se jí to víceméně povedlo.

Když jsme dorazili na místo, tak nás rozdělili do pokojů. V pokoji byly dvě poschoďové postele. Modlila jsem se, aby na mě nezbyla vrchní. Na horní jsem spala jenom jednou za život a bohatě mi to stačilo.

Tenkrát s náma byl ještě taťka a jeli jsme na dovolenou na přehradu. Naši mi říkali, ať spím dole, ale já si horní palandu doslova vybrečela. Hned první noc jsem toho litovala. Potřebovala jsem se napít, protože bylo vedro k zalknutí, a když jsem lezla dolů, tak jsem spadla a zlomila si ruku, skončila jsem na pohotovosti, kde mi dali ruku do sádry a tím pro mě dovolená skončila, nesměla jsem do vody, což byl snad větší trest než tři dny plné bolesti.

Zatřepu hlavou, abych zahnala neradostné myšlenky, dotáhnu si batoh na postel a posadím se. Nechce se mi vybalovat.

***

Odpoledne nás seznámili s programem. Začínáme sebeobranou. Začínám se bát, aby mě hned první den nevezli na pohotovost. S tou mojí šikovností by se vůbec nebylo čemu divit.

Nechali nás ještě pořádně se seznámit navzájem. Většinu lidí jsem si zapamatovala, díky bohu za mnou dobrou paměť! Všichni se dobře bavili a vtipkovali spolu, ale já se držela stranou. Sem tam se na mě někdo pátravě zadíval, ale nic neřekl. Akorát Klaudie přišla, tak jsem jí věnovala jeden letmý úsměv a prohodila s ní pár vět. Tu holku jsem si oblíbila už ve vlaku, byla tak bezprostřední, milá a bavila se se všema, tím si mě získala.

Večer jsme si s holkama povídaly. Rozkecala jsem a pořádně, taková prostě jsem. Když někoho poznám blíž, jsem schopná s ním proklábosit hodiny. Bohužel nás pak přišli upozornit, že je po večerce, tak ať koukáme spát.

To se ovšem lehce řekne, ale hůř udělá, že.

Nemohla jsem usnout. Nejmíň hodinu jsem se převalovala ze strany na stranu anebo tupě zírala do zdi. Proto jsem pak vyhrabala z útrob své, v té chvíli víc prázdné než plné krosny, mp3ku. Při písničkách se mi přece jen líp usíná, ale jak jsem poslepu šmátrala v kapse batohu, přišel mi pod ruku i mobil, na nějž jsem si za celý den ani nevzpomněla, a samozřejmě na displeji svítila obálka.

Hm, tři zprávy a všechny od mamky. V první se zajímala, jak jsme dojeli, druhá byla víceméně stejná, bála se, že první nepřišla a v poslední mi přála dobrou noc. Usmála jsem se, asi se jí stýská víc než mně. Rychle jsem jí odepsala, omluvila se, že tak pozdě, schovala telefon a konečně se sluchátkama v uších usnula.

***

Ráno jsem se probudila hodinu před budíčkem a, i když jsem strašně chtěla, nemohla znovu usnout. Navíc jsem byla celá rozlámaná a moje nálada byla na bodu mrazu. Z nevyspání mě taky začala bolet hlava.

Při cestě na snídani jsem nechápala Klaudiinu skvělou náladu. Byla natěšená jako malé dítě. Během jídla na mě přenesla svou dobrou náladu a tak jsem i já šla na první lekci, lekci sebeobrany, s mírným úsměvem.

Instruktor nás po spoustě rad rozdělil do dvojic s klukama a mě přepadla nervozita, protože většina z nich, dobře, všichni, byli minimálně o hlavu vyšší než já. Vyšel na mě Petr. A ten vypadal, že se s ničím nepáře a že rozhodně nebude brát ohledy na nějakou holku. Jakmile mi tohle došlo, tak jsem naprázdno polkla a vyděšeně se rozhlédla po ostatních holkách z pokoje, ale ty už se věnovaly "svým" klukům. Tak jsem se i já postavila čelem k pobaveně se šklebícímu Petrovi. Zamračila jsem se na něj a měla chuť dětinsky vypláznout jazyk, ale to by se nejspíš potrhal smíchy a já bych měla se musela studem propadnout do země.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tam Tam | 9. června 2011 v 16:14 | Reagovat

pěkná část :D líbí se mi, že se Lucka trochu rozpovídala :D těším se na pokračování :D

2 Kate Kate | Web | 9. června 2011 v 16:28 | Reagovat

pěkně napsané :) kdopak bude pokračovat dále? :D

3 Verča Verča | E-mail | 9. června 2011 v 17:03 | Reagovat

Moc hezký. Hope je šikulka. Doufám, že bude pokračovat někdo s rychlýma prstíkama.:-D

4 Snowy Snowy | Web | 9. června 2011 v 23:18 | Reagovat

Pekna cast:) Nejak nemam, co k tomu jinak napsat:)
A jestli se jeste nikdo jiny neprihlasil, tak ja bych teda pokracovala.

5 gigi gigi | Web | 10. června 2011 v 18:40 | Reagovat

Moc pěkně napsané :) tak nevím, co jiného napsat. Prostě se mi to líbilo :)

6 Tereza Tereza | 12. června 2011 v 9:51 | Reagovat

úžasná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama