○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

12. část

21. června 2011 v 9:05 | Hope |  Letní kurz
Letní kurz - 12. část



Jsem strašně ráda, že je první den kurzu za mnou! Ráno to bylo celkem fajn, Marek skončil na zemi, pak i Petr, když se mě snažili zahnat do kouta, myslím, že to jim ještě dlouho nezapomenu.

Odpoledne už to taková sranda nebyla. Ze začátku to šlo. Petr se snažil být opatrný, jenže pak jsem skončila na zemi, ani nevím jak, s bolavým zápěstím. Martin mi na to dal nějaký gel, stáhnul obvazem a posadil mě na lavičku.

Cítila jsem na sobě pohled snad všech lidí a bylo mi trapně. Částečně jsem za to zápěstí byla ráda, protože Petr vážně naháněl hrůzu, když stál přede mnou a já se mu měla vykroutit. Kdybych na něm měla praktikovat sebeobranu jinde než tady, tak neuspěju. Petr sice zůstal sám, ale Sandra se okamžitě nabídla, že může být s ní, a on s širokým úsměvem na rtech přijal. Tvrdit, že mě to nezamrzelo, tak lžu, protože Petr ač nahánějící hrůzu, tak je vážně hezký, ostatně jako snad každý kluk tady.

Večer všichni zasedneme k táboráku, prý budou častěji, tak jsem zvědavá. Vzhledem k tomu, že na lavičkách kolem ohniště už není místo, sednu si na špalek trochu stranou, ale ne moc, aby to nevypadalo, že se snad nebavím. No, kdybych měla být upřímná, tak se vážně nebavím, nemám náladu. Není to lidma na kurzu, to rozhodně ne, je to mnou. Během dne, kdy jsem měla co dělat, jsem nemyslela na mamku, ale teď, když se všichni vesele baví mezi sebou, tak to na mě padlo.

Klaudie za mnou dokonce přijde a chce vědět, co se děje, ale když jí zamračeně a značně otráveně odpovědím, že nic, tak se stáhne. Nechápu, kde se to ve mně bere, nechci na ni být hnusná, ale nemám náladu někomu něco vysvětlovat, s něčím se svěřovat.

Později, když kluci vytáhnou kytary, si spolu s ostatníma, kteří ještě sedí u ohně, spousta lidí se potuluje kolem anebo je na pokojích, zazpívám. Je to fajn. A bylo by i dál, kdyby nezačali hrát balady. Nechci tam sedět jak bluma, tak se zvednu a jdu se projít podél lesa, který je přes cestu.

Udělám sotva pár kroků, když se vedle mě jako duch zjeví Petr.

"Kam jdeš?" zajímá se.

Nedokážu potlačit ušklíbnutí. "Projít se. Nemůžu?"

Chytí mě pevně nad loktem a donutí tím zastavit."Udělal jsem něco?" zamračí se.

Chvíli mu beze slova hledím do očí a pak konečně zavrtím hlavou. "Nikdo nic neudělal, já jenom potřebuju být chvíli sama."

Pobaveně se zasměje. "Sama? Vždyť jsi celou dobu u ohně seděla sama a potom, co jsi nechtěla mluvit ani s Klaudií, tak se k tobě bál kdokoliv přiblížit!"

Jedinou mou reakcí je pokrčení ramen, načež se pokusím vykroutit z jeho sevření, naštěstí mě už nedrží tak pevně, takže se mi to podaří a já můžu pokračovat ve své cestě za samotou.

"P-počkej!" vykoktá Petr a znovu mě dohoní, ale už se mě nepokouší zastavit, prostě jen jde po mém boku.

Zhluboka se nadechnu. "Proč bych měla? Já prostě chci být sama a daleko od vás. Měl by ses vrátit k Sandře, ta tvou přítomnost ocení."

"To by určitě ocenila, ale já myslím, že ty potřebuješ rameno, na kterém se budeš moct vybrečet," uhádne celkem přesně moje pocity. "Navíc tě nenechám jít lesem samotnou!"

"Nejdu lesem. Věř nebo ne, ale ani jsem to neměla v plánu," nedá mi to, abych ho neujistila. Nejradši bych přidala poznámku o tom, že nejsem malé dítě, ale tu si nakonec přece jenom odpustím.

"Tak podél lesa, když chceš slovíčkařit," zasměje se pobaveně. "Víš, kolik nebezpečí tady může číhat na mladou hezkou holku?"

"To fakt netuším," podívám se na něj koutkem oka. "A ty to víš, že o tom tak mluvíš?"

"Jistě," hází Petr ramena.

Pozvednu obočí.

"Hodně," ujistí mě pobaveně.

Tím mě odzbrojí a já se konečně poprvé za celý večer od srdce zasměju.

"Tak povídej. Co tě trápí?"využije uvolněné atmosféry k dotazu. Nejspíš usoudil, že díky tomu dostane odpověď, nespletl se.

Zvážním. "Myslím na mamku. Dneska jsem jí napsala jenom jednu smsku a ona je přitom doma úplně sama."

"Nemáš sourozence?"

"Nemám," zavrtím hlavou.

Petr se opět zasměje. "Buď ráda. Já mám dva. Bráchu a ségru, oba jsou mladší a je jich všude plno! Jel jsem sem, abych si od nich odpočinul," podívá se na mě a mrkne. "A co taťka?" pokračuje dál ve vyptávání.

Zastavím se a dělám, že mě nic nezajímá víc, než keř vedle mě.

Petr je chápavý. "Žiješ jenom s mamkou," konstatuje. "Proto ti tak vadí, že ty jsi tady a ona doma."

Přikývnu a i přesto, že mám oči plné slz, pohlédnu na něj. "Nedávno se rozvedli. A mamka to snáší líp než já! Nemůžu na něj ani pomyslet, abych neměla vztek a nelitovala nás, natož abych o něm mluvila!"

"Pojď sem," přitáhne si mě k sobě.

Zabořím obličej do jeho košile, brečím a on mě hladí po vlasech. Právě kvůli tomuhle jsem chtěla být sama. Nechtěla jsem, aby někdo viděl moje slzy a věděl něco o mém životě, chtěla jsem být někým jiným, alespoň tady.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tam Tam | 21. června 2011 v 9:10 | Reagovat

tohle byla super část :D moc se mi to líbilo :) těžká romantika :D :D :D ale opravdu pěkně napsané :)

2 gigi gigi | Web | 21. června 2011 v 9:57 | Reagovat

Souhlas s Tam - těžká romantika :D, ale jinak skvěle napsané, takové procítěné :)

3 WolfGirl Lenush WolfGirl Lenush | Web | 21. června 2011 v 11:08 | Reagovat

Dnes mám nejaký čas, tak by som konečne mohla niečo napísať k Tomášovi. :-) Dúfam, že nevadí, že sa zapojím tak oneskorene. :D

4 WolfGirl Lenush WolfGirl Lenush | Web | 21. června 2011 v 11:11 | Reagovat

A táto časť je fakt super, tak ako aj tie ostatné. Začína sa to tak rozbiehať, ale neviem ako vy, ja mám v tom trochu zmätok. :D Ako sa menia tie pohľady a mená...niekedy neviem o kom je reč alebo tak. :-)

5 Hope Hope | Web | 21. června 2011 v 11:55 | Reagovat

holky, ae to neměla být romantika =o( fakt jsem se snažila, aby nebyla, ale evidentně se mi to nepovedlo =o) mno, nevadí...spíš jsem chtěla ukazát tu Petrovu chápající a milou stránku ;o)

6 Tam Tam | 21. června 2011 v 16:07 | Reagovat

[5]: já myslím, že se ti povedlo ukázat jeho milou stránku :) s tou romantikou to není nic extrémního :D jen to tak prostě vypadalo :D

[3]: to bude super, když něco napíšeš :D  nevadí, že je to trochu později :)

7 Verča Verča | E-mail | 21. června 2011 v 19:35 | Reagovat

Parádní. Hezky napsaný. Souhlasím s Gigi, že je to procítěný. Být na místě Lucky, tak jsem ráda, že mi Petr (takovej kusan:-)) překazil plán být sama.:-)

[3]: Na tomáše jsem fakt zvědavá. Z toho co jsem četla o charakteru postav mě totiž právě on zaujal nejvíc.

8 Tereza Tereza | 22. června 2011 v 13:28 | Reagovat

Páni, tak to je úchvatný!

9 Snowy Snowy | Web | 23. června 2011 v 17:36 | Reagovat

Chapajici a milou stranku jsi urcite ukazala:) A jestli pises ze skusenosti, tak desne zavidim, protoze jsem v zivote nepotkala sedmnactileteho kluka, ktery by se tak choval, protoze ano, bylo mi sedmnact a krom toho mam osmnactileteho bratra, ktery ma plno kamaradu (achjo). A well well, taborak, to je novinka:), doufam, ze bude i stezka odvahy, na ktere si odskousi nove nabyte sebevedomi plynouci z hodin sebeobrany:).

10 ksarejo ksarejo | Web | 23. června 2011 v 20:25 | Reagovat

snad se blýská na lepsí casy a jeste se to rozjede :(

11 ksarejo ksarejo | Web | 23. června 2011 v 20:26 | Reagovat

[10]: jo a bude tam nekdy nekde konecne nejaka akce? zda se me to suchoparne a mnohdy nudne, mluvím i k tem ostatním kapitolkám

12 ksarejo ksarejo | Web | 26. června 2011 v 20:51 | Reagovat

budou další díly? mam abstak

13 Tereza Tereza | 28. června 2011 v 13:11 | Reagovat

ahoj, omlouvam se, ale odjíždím dneska na dovču, přijedu asi až v půlce července... takže ted psát nemůžu, pa

14 Tereza Tereza | 28. června 2011 v 13:11 | Reagovat

jinak super dílek ;)

15 Tam Tam | 3. července 2011 v 12:04 | Reagovat

jen bych se chtěla zeptat, jestli někdo píše další díl? je škoda, že dlouho nic nepřibylo, tak snad se to zlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama