○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

3. část

29. května 2011 v 19:21 | Hope |  Letní kurz
Letní kurz - 3. část



Probudím se do slunečného rána a pohled mi okamžitě padne na sbalený batoh opřený o psací stůl. Když jsem večer usínala, pořád jsem tak nějak doufala, že k tomu nedojde. Jasně, včera bylo docela pozdě na nějaké protesty. Navíc jsem s tím tehdy souhlasila, když se mě mamka ptala, jestli chci jet.

S povzdechem se zvednu a jdu do koupelny, kde si spletu své dlouhé rovné blonďaté vlasy do copu. Pomalu se začnu oblíkat do světle modrých tříčtvrtečních džínů, ke kterým si vezmu bílé tílko s vázáním za krk.

Po snídani si ještě dobalím pár drobností. Pak mě mamka veze na nádraží, samozřejmě jedeme kvůli mně skoro o půl hodiny dřív než bychom jely, kdyby to záleželo na ní. Dokonce ji napadlo, že mě odveze až na tábor, ale to jsem jí naštěstí vymluvila.

Jakmile mamka zastaví před nádražím, stáhne se mi žaludek. Nenávidím svou stydlivost, je to příšerná vlastnost, ale za celých sedmnáct let, co jsem na světě, mi snad nevadila víc.

"Mami," začnu opatrně, ještě než stačí vystoupit, "já vím, že jsem s tím táborem souhlasila, ale nejsem si jistá, že je to pro mě to pravé."

Mamka se na mě s povzdechem zadívá. "Zlato, teď už je pozdě na vycouvání z toho."

"Já vím, jen," kousnu se do rtu, "jen chci oddálit ten okamžik, kdy budu muset vystoupit, jít dovnitř a čelit všem těm lidem."

Pobaveně se zasměje. "Oni jsou na tom určitě podobně."

O tom sice pochybuju, ale nechci se hádat, stejně by to nemělo smysl. Je pozdě, abych se z toho vyvlíkla. S hlubokým nádechem tedy otevřu dveře a přejdu ke kufru, jejž mi mamka ochotně odemkne.

"Už se nemůžeš dočkat, až budu pryč, co?" zajímám se s úsměvem.

"Samozřejmě!" přitaká pobaveně, ale rychle zvážní. "Zlato, kdybys to tam vážně nemohla vydržet, tak se neboj zavolat. Přijedu pro tebe klidně o půlnoci!"

"Díky, ale myslím, že to nebude potřeba. Já to zvládnu. Musím to zvládnout! Vždyť už je mi sedmnáct. Je načase, abych někam jela bez tebe," po menším zaváhání dodám: "Nebo taťky, když na to přijde."

Mamka mě obejme. "Jsem ráda, že se na to díváš takhle. Mám tě ráda! Pamatuj si to."

Usměju se a dám jí pusu na tvář. "Taky tě mám ráda." Víc se ale nezdržuju, popadnu krosnu, hodím si ji na záda, a aniž bych se ohlédla, jdu do nádražní haly.

Můj příchod se samozřejmě neobejde bez projevu mé "šikovnosti". Jakmile totiž spatřím trička s názvem kurzu, která má na sobě větší skupinka lidí, jdu co nejrychleji za nimi. Vrazím přitom ovšem do nějakého muže oblečeného do černého saka, jehož jsem si nevšimla, z ruky mu vypadne kelímek, a on po mně začne ječet, čímž přiláká pozornost všech lidí.

Zrudnu a nabídnu, že mu to kafe zaplatím, ale on nechce, prý nemá čas. Radši tedy rychle pokračuji ke skupince, abych se vmísila do davu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tam Tam | 29. května 2011 v 19:29 | Reagovat

pěkná část, jsem ráda že ses rozhodla zapojit :)vypadá to zajímavě, takže první část už nemá napsanou jenom WolfGirl Lenush :) budeš pokračovat? nebo má psát někdo jiný a ty se přidáš později?

2 Tereza Tereza | 30. května 2011 v 20:54 | Reagovat

páni to je úžasné :D :))

3 Snowy Snowy | Web | 1. června 2011 v 19:04 | Reagovat

Lucie je sympatická. Vybrala sis povahově odpovídající sobě:)?

4 Hope Hope | Web | 2. června 2011 v 11:10 | Reagovat

Snowy, jak jinak =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama