○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

2. část

24. května 2011 v 20:00 | Terka |  Letní kurz
Letní kurz - 2. část




Stálo mě to hodně přemlouvání, ale nakonec mi to dovolili. To, že jsem chtěla zkusit něco nového, věděli už hodně dávno. Ale tohle jim vyrazilo dech - a to téměř doslovně.

"Verunko?" Matčiny překvapené oči, vykulené a plné šoku. No, dobře, možná jsem se na minutku oprostila od té své dobré image, ale jen na momentíček. Dobře, dobře. Uznávám, že vletět do pokoje se slovy "Jedu na bojový tábor, první den zítra." Byla trošku síla na mé rodiče. Jejich jediná dcera - milá, výstřední, hodná, jedničkářka a bůhvíco všechno dalšího se chystá na Letní tábor sebeobrany, bojových umění a další. Ale já přísahala, že se změním - no fakt! Přesně na Silvestra jsem si dala Novoroční předsevzetí - změnit se, umět se bránit posměchu, atd. Dobře, měla jsem upito, je mi sedmnáct, proboha! Ale co už, je to tak a oni se s tím musí smířit.

Opravdu se jim to nezamlouvalo. Odmítli mě odvézt na nádraží. Pochmurně a uraženě jsem se zamkla v pokoji a zabalila si věci. O hodinu déle jsem sháněla i něco k jídlu a rodiče ignorovala, neboť oni se snažili o totéž.

"No tak, Veru. Neblázni." Zarazil mě otec ve dveřích. "Není to takový med! Podívej se na mě!" Můj otec, aby bylo jasno, byl celý život boxerem a oni ho jednou zmordovali tak, že ještě před pár lety byl invalidní vozík běžnou součástí jeho osoby. Teď je už v pořádku, ale to všechno ze sebe nemůže nějak odprostit.

Zavrtěla jsem hlavou a zalezla do postele bylo pozdě večer a já se musela vyspat.

Probudila mě mamka se sendvičem pod nosem, což jsem nečekala. "Na, tu máš. My jedeme k babičce." Usmála se. Do Pelhřimova, to by jim šlo, ale hodit dceru na nádraží, to ne?!?

Hodila jsem na ramena svůj bágl a upalovala, abych zastihla partu. Stáli tam. Přesně, jak jsem čekala. Nikoho jsem neznala, ale měli trička s nápisem letních kurzů..

"Á, další kurzistka přišla." Zasmál se jeden z vedoucích a hodil po mně tričko.

Nějaká brunetka si mě prohlížela s přimhouřenýma očima. "Jsi si jistá, že se nezlomíš vejpůl?" Zasmála se. "Mimochodem, jsem Klaudie, Bloncko." Zasmála se.

"Veronika. Říkejte mi Nika." Usmála jsem se a stiskla její napřaženou ruku. Mrkla jsem na ni a zasmála se. Bylo to z radosti, že jsem konečně mezi lidmi, kteří nemají ani páru o tom, kdo jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ester :D Ester :D | Web | 24. května 2011 v 20:02 | Reagovat

hezu lay :)

2 Tam Tam | 24. května 2011 v 20:03 | Reagovat

pěkně napsané :) jenom připomínám abys(te) vždycky napsali do nějakého komentáře, že budete pokračovat ať v tom není guláš :) moc se těším na pokračování, jsem zvědavá, jak se to vyvine :D

3 Tereza Tereza | 25. května 2011 v 18:28 | Reagovat

[2]: :D tak dobře ;)) Příště :P*

4 Hope Hope | Web | 28. května 2011 v 16:35 | Reagovat

koukám, že Verča se s tím nepárá, postavit rodiče před hotovou věc, proč ne =o)
v noci jsem si to přečetla, ale už jsem nějak neměla sílu na komentování...a musím říct, že se mi to líbí, jak ten nápad tak jednotlivé části =o)

můžu teda napsat další část? =o)

5 Kate Kate | Web | 28. května 2011 v 21:58 | Reagovat

[4]: jj, pošli ji pak na náš email kate-and-tam@seznam.cz :)

6 Snowy Snowy | Web | 1. června 2011 v 19:30 | Reagovat

Hodna holka a drsny (snad, aspon jsem to tak pochopila:} letni tabor. Tohle bude jeste zajimave. Poklona damy za vymysleni rozdilnych charakteru:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama