○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

Pod nadvládou

23. ledna 2011 v 14:53 | Tam |  Jednorázovky

Pod nadvládou


Vůbec netuším, co si mám o téhle povídce myslet. Původně jsem chtěla napsat pokračování k nějaké svojí povídce nebo další jednorázovku s Devilly Black, ale vůbec nic mě nenapadalo a když mě konečně osvítil nějaký nápad nehodilo se to. Takže vzniklo toto. Není to moc vánoční . Obecně si myslím, že mi jednorázovky moc nejdou, ale hodnocení nechám na vás .



On

Plánovali jsme další postup.
"To je sebevražda!" řekl jsem a praštil pěstí do stolu. Celý se zakymácel, ale nerozpadl se.

"My víme, ale je to jediná možnost! Musíš to udělat. Pro nás všechny. Jsi nejlepší, nikdo jiný to nezvládne. Už příliš dlouho žijeme v tyranii. Je načase svrhnout krále a nikdo jiný to neudělá!" řekl ostře Sam. Podíval jsem se mu do očí a viděl jeho odhodlání. Rozhlédl jsem se po ostatních. Všichni byli pevně rozhodnutí.

"Tak dobře. Udělám to," souhlasil jsem a myslel to smrtelně vážně.

***

Stáli jsme před hradem. Plán byl jednoduchý. Sam s ostatními zaútočí. Je nás málo na to, abychom vyhráli. Proto se od ostatních oddělím, vplížím se do hradu a umístím tam naši tajnou zbraň.

Vypadalo to jako malá neškodná krabička. Moc jsem tomu nevěřil, ale čarodějnice do toho prý ukryly velkou moc, která zničí celý hrad. Vážně jsem doufal, že to bude fungovat. Potom co nejrychleji zmizím.

Má úloha mi nevadila, neměl jsem co ztratit. Vše, na čem mi záleželo, už bylo dávno pryč a jen díky jediné osobě. Našemu pánovi a vládci. Ne, vadilo mi, že ostatní budou umírat, aby zamaskovali můj záměr. To kvůli nim jsem se hádal se Samem. Královští stráže je všechny pobijí. Nemají šanci. Mohou udělat jediné - dát mi čas.

Pozoroval jsem dění na hradbách. Připravovali se na nás. Pak jsem zahlédl něco, co mě přimrazilo na místě. Byla tam ona.

"Same. Máme problém. Podívej." Ukázal jsem na hradby. Sam hlasitě zaklel, pak se na mě otočil s vážnou tváří.

"Máš míň času, než jsme si mysleli. Ona nás zabije rychleji."

Přikývl jsem a zahleděl se zpátky na královu pravou ruku. Byla to ta nejsprostší vražedkyně. Zabíjela bez slitování a vyžívala se v mučení. Z historek, které se o ní šířily, vám vstávaly vlasy hrůzou. A my proti ní musíme bojovat. Mám mnohem míň času, než jsem si myslel.


Ona

Stála jsem na hradbách a shlížela na tu špínu pod sebou. Jsou to hlupáci. Neměli by ani nejmenší šanci, i kdybych tady nebyla. Já jsem byla vycvičená a vychovaná přesně pro takové situace, zažila jsem to milionkrát. Nemohli proti nám vyhrát. Tak proč to dělají?!

Zaútočili. Vytáhla jsem luk a začala střílet. Jeden, dva, tři přesné zásahy a tři muži se skáceli mrtví k zemi. Znovu jsem zamířila. V uších mi pořád zněla otázka: Proč to dělají? Musí přece vědět, že nemají šanci.

Na chvíli jsem přestala střílet a pečlivě se rozhlédla po okolí. Pak jsem ho zahlédla a pochopila. Jeden muž se plížil do hradu a něco nesl. Hlasitě jsem zaklela. Tohle mělo jen odvést pozornost! Začala jsem šplhat dolů z hradeb.

"Co to děláte?" ozval se jeden hlas, ale ostatní mě ignorovali. Popravdě by se všem ulevilo, kdyby mě zabili. Nikdo mě neměl zrovna v oblibě, kromě krále. Já jsem ale neměla v plánu nechat se zabít a udělat jim tu radost.

Seskočila jsem na zem a vytáhla meč. Někdo na mě zaútočil. Rychlým švihem jsem mu usekla hlavu. Rozběhla jsem se za plížícím se mužem. Ten mě zahlédl a také se rozběhl.

Několik mužů se mu snažilo pomoct a napadli mě. S nikým jsem se moc nepárala a rychle se probíjela na druhou stranu. Za mnou zůstávaly jen mrtvoly. Konečně byla cesta volná. Znovu jsem se rozběhla.

Viděla jsem toho muže, jak vlézá do tmavé jeskyně. Hlasitě jsem zanadávala. Chodbami se mohl dostat až pod hrad. Vlezla jsem za ním.

Podél stěn byly umístěné hořící pochodně. Otřela jsem krev z meče o kalhoty, schovala ho a vytáhla luk. Jemně jsem pohladila tětivu a vydala se za mužem. Tiše jsem se za ním plížila, šíp jsem měla připravený k okamžité střelbě.

Pečlivě jsem naslouchala všem zvukům. Konečně jsem uslyšela lehké kroky. Byl dobrý, to jsem mu musela uznat. Vydala jsem se za ním.

Zrovna zvedal tu podivnou krabičku. Vystřelila jsem mu ji z rukou. Šíp se zabodl do stropu a krabička zůstala přišpendlená ke kamenné zdi.

Schovala jsem luk a tasila meč. Chtěla jsem ho zabít ručně. Připadal mi jako dobrý soupeř a tak jsem chtěla zjistit, nakolik je schopný bojovník ještě předtím, než ho zabiju.

Něco vztekle zařval a vrhl se na mě. Lehce jsem odrazila jeho útok. Chtěla jsem bodnout, ale úplně jsem zkameněla. Pohlédla jsem mu do očí, snažím se zabíjet s očním kontaktem, aby si všichni dobře prohlédli svého vraha, a pak jsem ho poznala.

Musel to být on. Nemohla jsem si ho s nikým splést. Odskočila jsem, jako by mě něčím spálil. A pak udělal něco, co mě naprosto vyděsilo. A já strach nemám nikdy!

"Annabeth?!" oslovil mě.


On

Popadl mě hrozný vztek. Všechno zničila. Byl jsem přesvědčený o tom, že je konec. K mému překvapení schovala luk a vytáhla meč. Chce si mě vychutnat, mrcha jedna, napadlo mě. Tak ať.

Vztekle jsem zaútočil. Odrazila můj meč a chystala se zasadit smrtící úder. Ale k mému obrovskému úžasu nepřišel. Místo toho meč sklonila a ustoupila.

Nechápal jsem to, jenže pak se stalo něco neuvěřitelného. Poznal jsem ji. Vypadala úplně jinak, ale musela to být ona.

"Annabeth?!" zkusil jsem ji tiše oslovit. Její šokovaný výraz mi dal jasnou odpověď. Myslel jsem, že je mrtvá.

Bylo to už 10 let. Snažil jsem se na tu hrůzu zapomenout, ale nemohl jsem. Vzpomínal jsem na ten den a ona nejspíš také.


Bylo léto, neobvykle hezký den a na louce kousek za vesnicí si hrály děti. Chlapec a dívka. Dívka byla moc krásná, za uchem měla květinu a pořád se usmívala.

"Chyť si mě!" volala a utíkala před chlapcem.

Ten se za ní s úsměvem rozběhl. Dohonil ji a sebral jí květinu. Utíkal se schovat.

Vylezl na strom a čekal, až za ním přiběhne. V dálce ale uviděl skupinu mužů na koních. Dívka se otočila a s hrůzou na ně pohlédla, potom se dala na útěk.

Muži jí brzo dohnali. Jeden z nich ji chytil a zvedl k sobě na koně. Dívka se s ním prala, ale proti jeho síle nic nezmohla.

"Desi! Desi, pomoc!" volala vyděšeně. Chlapec seskočil ze stromu a běžel za nimi.

"Annabeth! Annabeth!" křičel na ni. Nemohl je dohnat, byli moc rychlí a chlapci brzo došly síly. Zoufale se díval, jak se jejich postavy v dálce zmenšují.

Podíval se na svou ruku, mezi prsty svíral květinu, kterou ji sebral z vlasů. To jediné, co mu po ní zbylo. Ještě stále, i po 10-ti letech ji měl.

Pořád jsme stáli v jeskyni a mlčky na sebe hleděli. Určitě to byla ona. Nemohl jsem se splést. Chtěl jsem jí toho tolik říct. Už dávno jsem přestal doufat, že bych ji mohl ještě někdy vidět.

Několikrát jsem naprázdno polkl. Nemohl jsem ze sebe dostat ani slovo. Zapomněl jsem na všechno kolem. Na to, že je můj nepřítel, že na mě míří mečem nebo že venku umírají mí přátelé. Byli jsme tady jen my dva.

Znovu jsem se nadechl, rozhodnutý konečně promluvit. Ale ona se roztřeseně otočila a utekla pryč.


Trochu mi vadí, že je to takové hodně neukončené . Tak si říkám, jestli by to nechtělo ještě druhou půlku . Kdyby měl někdo nějaké nápady na pokračování, budu jenom ráda . Klidně ho někdo může napsat za mě . Takže prosím pište vaše názory, připomínky a nápady k téhle jednorázovce .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kate-and-tam kate-and-tam | 28. ledna 2011 v 14:28 | Reagovat

1 Wolfgirl Lenush Wolfgirl Lenush | 28. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

Hmmm, chcelo by to pokračovanie...napr. s tou krabičkou :-D
Ale inač ma to dosť zaujalo :D Trochu som čakala, že si možno niečo povedia...a že to vybuchne, teda tá zbraň :-) ale nwm zatial ma nenapadá ako by to mohlo pokračovať...
2 Tam Tam | Web | 28. prosince 2010 v 20:10 | Reagovat

taky si myslím, že to chce pokračování :D možná mě časem něco napadne :)
3 Lidule Lidule | 28. prosince 2010 v 20:22 | Reagovat

Stoprocentně by to chtělo pokračování, stejně jako Ďáblova Dcera!:)Velice se mi líbí spád děje, prostředí, ve kterém se odehrává, dost by mě ale zajímal další průběh...Prosím:) Pokračování!:))
4 Tam Tam | Web | 28. prosince 2010 v 20:27 | Reagovat

pokračování ... to se vám řekne :) přijímám veškeré nápady zvenčí :D ale to už jsem myslím psala ;)
5 KateZ KateZ | Web | 1. ledna 2011 v 15:32 | Reagovat

abych pravdu řekla, nevím, co napsat :-| je to takové nedomyšlené (ale to nejspíš sama víš), prostě, je to jako bys psala povídku a dala tu jenom půlku :-? tak snad přijdeš na nějaké pokračování, ať ti můžu napsat hezký komentář ;-)
6 Tam Tam | Web | 2. ledna 2011 v 9:58 | Reagovat

|5|: já vím, :-( máš pravdu, že je to takové nedokončené, jenže já nevím jak pokračovat (tak aby to pořád zůstalo jako jednorázovka), uvidím co s tím pokračováním, zatím to moc nadějně nevypadá :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama