○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

Ďáblova dcera

23. ledna 2011 v 14:52 | Tam |  Jednorázovky

ĎÁBLOVA DCERA


Nápad na tuhle povídku jsem dostala, když jsme zveřejnily soutěžní témata. Nejdřív jsem jí nezveřejňovala, abych nikoho neovlivňovala, ale pak jsem ji začala předělávat a trochu jsem to celé prodloužila a přidala nové nápady. Pak jsem to musela trochu upravit, aby to mělo hlavu a patu a dalo se to číst (to jste měli vidět ten chaos, poznámkový papír obsahoval víceméně jen značky kam co patří, no hrozný guláš ), jenže pak nebyl čas to dodělat a nějak se to protahovalo … i to je důvod, proč mi to trvalo tak dlouho ji dokončit. Ale teď je hotová a to je důležité .Tak doufám, že se vám bude líbit a když ano, napíšete komentář. I když se vám nebude líbit můžete napsat co vám vadilo a budu ráda, když mě někdo upozorní na chyby .


Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo, kdybyste byli potomkem samotného ďábla? Ne? Já to musím každý den prožívat. Mým otcem je samotný ďábel, satan, Lucifer, říkejte mu, jak chcete. Jednoduše je to vládce pekel, ale u nás mu všichni musí říkat pane, včetně mě.

Nejspíš si mě představujete s kopytem, ocasem, černými vlasy, samozřejmě nesmím zapomenout na rohy a pološílené černé nebo červené oči. Je to vážně směšná představa. Vzhledem se od lidí nelišíme, máme různé barvy vlasů, očí i pleti, rohy mít můžeme, pokud chceme, ale ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by měl ocas nebo dokonce kopyta. Musí to být hrozně nepraktické a nepohodlné.

Já například mám světle hnědé vlasy, téměř blond a světle zelené oči. Ty se v našem rodu dědí už celé generace. Vlastně všichni jsme je zdědili po otci a od nás je mohli zdědit další a někdy i další a vzácně další. Takže s těmi generacemi je to poměrně diskutabilní. Já jsem zatím nejmladší z vládnoucího rodu.

Můj celý původ je trochu záhada. Otec je jasný, což je poněkud ironie, ale skutečné tajnosti se týkají mé biologické matky. Někdo tvrdí, že to byla příslušnice pekelného rody velmi nízké třídy, kterou můj otec vyhnal. Jestli ze žárlivosti nebo už ho jen přestala bavit, to nikdo neví. Samozřejmě to mohlo mít miliony dalších důvodů. Ale najdou se i dohady, že moje matka byla člověk. Je to poměrně nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že můj otec jako ďábel není schopen lásky. Ale mohla to být jen výjimečná smrtelnice, kterou využil a mě si pak vzal k sobě. Najde se i skupina lidí, kteří tvrdí, že už moje matka byla míšenec. Jak to bylo doopravdy, nikdo neví. Jedno je ale jisté. Jsem schopná lidskosti, když chci.

Stejně tak peklo je velmi moderní zařízení. Nejsou tady žádné ohnivé trysky, tedy pokud nejste v oddělení s ohnivými tryskami, nepáchne to tady sírou a není to všechno špinavé jako v nějakém chlívě, no fuj.


Všichni lidé jdou po smrti sem. Nedělejte si žádné iluze. Bůh to už dávno zabalil a nechal všechno na nás. Nikdo totiž není bez hříchu. Navíc ho dost štvala předstíraná víra lidí. Nikdo v něj ve skutečnosti nevěří, ale najdou se takoví, kteří víru předstírají. Po smrti jdou tedy lidé sem. Tady je roztřídí na jednotlivá oddělení, podle počtu a závažnosti hříchů, kde potom zůstávají tak dlouho, jak je třeba. Lidé, kteří si svůj trest odpykali, jsou likvidováni. Občas je někomu darován nový život, ale to je poměrně vzácné a dotyčný si to musí opravdu zasloužit. Není to jako výhra v loterii. Na každém oddělení dohlíží speciální skupina našich lidí.

Hierarchie pekla je dost složitá a to není jediná věc, která je dost nepochopitelná. Museli byste tady žít několik století, možná i desítek století, abyste všechno dokázali pochopit. Zdejší systém je velmi záhadný. Vím jen, že za určitých okolností se mohou zdejším ženám narodit děti. Každé dítě je už při narození zařazeno na určité oddělení. V pekle jich je vážně spousta.

Podle vrozených předpokladů je dítě vychováno k pozdější práci v oddělení. A každé oddělení si v žebříčku hierarchie stojí jinak. Dalo by se říct, že tady se rodíte do různých společenských tříd. Někdy se může stát, že někoho povýší nebo naopak. Nemáme žádné zákazy ve stýkání s osobami nižší třídy, s výjimkou královského rodu, přirozeně. Do tohoto rodu patříte, jen když je váš rodič potomkem našeho pána nebo je to ještě o generaci dolů. Níže už je čistá krev příliš smíchaná. A druhý rodič nemá žádné právo patřit do tohoto rodu. I z toho důvodu, že ďáblové většinou nevydrží s jedním partnerem moc dlouho. A ke královskému rodu mají ostatní přirozenou úctu a uznávají jen ty, kteří do něj patří. U ostatních nekrálovských ďáblů jde o respekt a vaše schopnosti, kterých si ostatní váží. Čím jste starší, tím více si vážíte osob, které pracují v nejvyšších odděleních. Nad tím vším stojí náš pán a dohlíží na pořádek. Mí sourozenci a jejich potomci také pracují v odděleních, pro které mají vlohy, většinou jsou to ty nejvyšší. Když se stane, že je někdo přidělen někde nízko, ostatní k němu ztrácejí respekt. Kdy jsou královští ďáblové připravení pracovat, určí otec.

Vlastně ani nevím, co se děje s hodně starými ďábly. Některé si otec bere k sobě a plní jeho speciální úkoly, je to velká čest, ale někteří prostě zmizí. Možná jsou taky likvidování, když už se k ničemu jinému nehodí. Netuším.

Trochu tajemna panuje i kolem naší moci, nenapadá mě jiný výraz. Údajně je peklo skryté ve velké "bublině" otcovy moci, čím je peklo větší, tím větší je jeho moc. Každý jeho potomek má určitou vrozenou moc. Je přirozeně menší než jeho, ale nikdy není stejná jako u ostatních. Potomci mých sourozenců mají moc, která je zase menší, než jejich královských rodičů. Je to dost složité, ale jednoduše je to tak, že nemůžete být mocnější než váš královský rodič. Určitou moc mají i ďáblové nekrálovského původu, ale prostě jí nemají tolik a není tak mocná.

Otec je schopen vidět moc každého z nás, my nevíme, kolik jí v sobě máme. I to je důvod, proč s ní musíme zacházet opatrně. Nevím, co by se stalo, kdybych překročila hranici svých možností. Možná to radši ani vědět nechci, i když je tady možnost, že by to otec dokázal spravit, pokud by se mu zrovna chtělo a stáli byste za tu námahu.

Čím více moci použijete, tím více vás to vyčerpá. S vyčerpáním souvisí i spánek. Když použijete moc moci, můžete se cítit unavení
a ospalí. Většinou ztracené síly získáte zpět rychleji, když se trochu prospíte. Proto většina ďáblů nespí vůbec. Nemají dost moci na to, aby se unavili. Je to tak trochu paradox.

Tím jsme se dostali k otázce potřeb. Ďáblové nemusí jíst, pokud chtějí, tak mohou, chuťové buňky máme velice slabé, téměř žádné, a proto vidět nějakého ďábla jíst je velice vzácné. A samozřejmě, když jde něco dovnitř, musí to ven. To je pro ďábly velmi nepříjemné. Přijde jim to moc lidské a oni se nad lidi povyšují. Protože v tomhle se od lidí opravdu nelišíme.

Už dávno jsem zjistila, že mě ubíjí nuda a stereotyp zdejšího "života". Začala jsem chodit do světa lidí. Mě ještě práce nebyla přidělena, takže si prakticky můžu dělat, co chci, mám spoustu volného času. Otec na mě nemá čas a stejně ho asi nezajímám a ostatní nemají právo mi něco nařizovat. Ale nikdo nesmí zjistit, co dělám. Tolik mě to ve světě lidí bavilo, že jsem se zapsala na střední školu. Můj pekelný věk odpovídá zhruba 17 letem lidským. Nedá se to přesně zjistit.

Nenápadně jsem se schovala v rohu chodby a pomocí moci se přenesla do světa lidí. Ucítila jsem pevnou půdu pod nohama a trochu zavrávorala. Mírně mě to vyčerpalo.

"Čau Dev," volal na mě Victor. Já vím, nebylo moc originální, že mě pojmenovali Devilly, když jsem dcera ďábla, na jejich obranu, když jsem si vymýšlela příjmení, nenapadlo mě nic lepšího než Black. Taky nic moc. Ale to už jsem já - Devilly Blacková.

"Ahoj Viku, co ty tady takhle brzo? Hodina začíná až za deset minut." Lehce jsem se na něj usmála.

"Fakt? Neuvěřitelný, někdo mi musel přetočit hodinky." Oplatil mi to vypláznutým jazykem.

Toho kluka jsem měla vážně ráda. Občas to byl pěkný šašek, ale byl první člověk, který se se mnou začal bavit. Dalo by se říct, že je mezi námi přátelství, cítila jsem se s ním tak … lidsky. Ale to není moc dobré, vzhledem k tomu, kdo jsem. S ostatními lidmi se bavím mnohem míň, než s ním a tak je to správně.

Šli jsme spolu na hodinu, vesele jsme si povídali, spíše on. Je příjemné poslouchat takové nepodstatné lidské věci. Nemám pro to slov. Je příjemné být s ním. Seděli jsme spolu v lavici a celé dopoledne ubíhalo hrozně rychle. Přála jsem si to prodloužit, protože jakmile to skončí, musím se vrátit zpátky. Bohužel, vyučování skončilo a jako obvykle jsme spolu vycházeli ze školy.

"Nechceš si dneska někam vyjít? Kino nebo něco jiného?" zeptal se nečekaně. Nebylo to poprvé. Už delší dobu se snažil se mnou trávit více času, ale já jsem prostě nemohla být s ním. Díval se na mě těma svýma modrýma očima. Hnědé vlasy mu do nich padaly, protože se musel trochu sklánět, aby viděl do těch mých.

"Promiň, nejde to,"odpověděla jsem automaticky.

"Ty nikdy nemáš čas!" Měl pravdu, ale mohlo by to špatně skončit.

"Viku, mrzí mě to. Dneska to nejde."

"To říkáš vždycky," řekl smutně. Bylo mi tak zvláštně, snad mě bolelo, že ho odmítám? Bylo mi ho líto? Ne, to nejde.

Začal mi pípat mobil. Průšvih! Otec mě shání, musím rychle zmizet. Tohle není dobré. Co by po mě mohl chtít? Zjistil snad, že trávím čas s lidmi?

"Musím jít. Uvidíme se," začala jsem trochu panikařit a nevšimla si jeho odhodlaného výrazu.

"Ne, já tě nepustím. Vždycky takhle zmizíš." Victor mě chytil za ruku a nepouštěl.

"Ty to nechápeš! Okamžitě mě pusť!" Zmocňoval se mě vztek, ale nemohla jsem ho porazit silou. Nechtěla jsem mu ublížit a nesměla jsem se prozradit. Už tak to bylo zlé.

"Ne, to ty to nechápeš," řekl jemně Victor. Pak se sklonil a políbil mě. Byla jsem v naprostém šoku. Nechala jsem se objímat a nebyla schopná slova.

"Zamiloval jsem se do tebe, Dev. A už jsem to nemohl vydržet, musel jsem ti to říct." Trochu se odtáhl a podíval se mi do očí. "Miluju tě, slyšíš." A já jsem mlčela.

Jenže pak se tam objevili. Dva otcovi ďáblové stáli jen tři metry od nás. Jeden přistoupil blíž a promluvil:

"Musíte ihned s námi za naším pánem."

"Cože, jakým pánem?! Ona je člověk! Nechte ji být!" Victor se na ně otočil. Nic nechápal.

"Mlč!" Konečně jsem byla schopná promluvit. Byl konec. Věděla jsem to. Už nikdy se nebudu moct vrátit do lidského světa, nikdy ho neuvidím. Je po všem.

"Nikam s nimi nechoď! Na to nemají právo!" Victor se rozzuřil a do jednoho strčil. Ten s ním neměl slitování. Na ruce se mu objevil dráp a jednou ranou mu rozsekl hrdlo.

"Né! On za nic nemohl!" Už jsem s tím nemohla nic dělat. Kvůli mně je mrtvý. Chladná část mé mysli mi sdělila, že nás odhalil a musel zemřít. Ale ten lidský kousek ve mně řval a chtěl se s nimi bít. Překřičela jsem ho. Musela jsem.

Vrátila jsem se s nimi do pekla. Stál přede mnou můj otec. Tvářil se přísně a to mě děsilo. Snad ještě nikdy se mnou takhle nemluvil.

"Můj pane," pronesla jsem zcela chladně a poklonila se. S vážnou tváří se mi podíval do očí.

"Je čas, aby ses dozvěděla pravdu. Dnešní incident byl pomyslnou poslední kapkou. Vím o tvých výletech za lidmi. Nebudu tě trestat. Je to součást vládcovy intuitivní potřeby poznat zdroj své moci. Protože to oni jsou. Já jsem dělal to samé. Ty jsi dokázala, že už jsi připravená poznat pravdu. Jsi mocnější než já a brzy nastane čas, kdy mě vystřídáš."

"Ale pane, jak mohu být mocnější? To je nesmysl." Vůbec jsem to nechápala.

"Vládce pekla má velkou moc, která pramení z jeho postavení. K tomu má svou vrozenou moc. Ty, dcero, máš větší vrozenou moc, než já jsem kdy měl. Jsi mnohem mocnější než já, jsi jednoduše nejmocnější ďábel, který se doposud narodil. Když ti odevzdám moc nad peklem, nebude nikdo, kdo by byl schopný se ti postavit. I když se dá říct, že to není už teď. Je to přirozený běh věcí. Já nejsem první ani poslední pekelný vládce. Nevím, kolik jich bylo přede mnou ani kolik jich bude po mě. Vím, že nastal čas, kdy mě vystřídáš. Až uplyne doba tvé vlády, i ty budeš mít potomka, který tě nahradí."

Nechápala jsem to, vůbec jsem to nechápala. Copak to bylo možné? Vystřídat pekelného vládce? Mohla jsem já být další?

"Ve tvém věku jsem přebral vládu a ty musíš udělat totéž. Jen pohleď na svou moc!" Ukázal na frontu příchozích lidí. Uviděla jsem tam Victora. "Člověk se zamiloval do ďábla. A ďáblův polibek ho učinil jedním z nás."

Musím říct, že postava Devilly Black se mi hrozně líbí. Uvažuju o tom, že by se s ní někdy (NĚKDY!!!) daly vymyslet další jednorázovky nebo kapitolová povídka. Ale to hodně předbíhám. Jen jsem tím chtěla naznačit, že pokud by se našel někdo, komu se tahle holka ( ) líbí stejně jako mě a občas by si na ni vzpomněl nebo mi ji připomněl, nemuselo by to být poslední setkání s její osobou, protože nějaké neposedné nápady by tady byly .To je zatím vše (uvidíme, co se ukáže v budoucnu ) a doufám, že všichni, kterým se tato jednorázovka líbila napíšou komentář. Opravdu by mě potěšil .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kate-and-tam kate-and-tam | 28. ledna 2011 v 14:25 | Reagovat

1 Kate Kate | Web | 5. listopadu 2010 v 22:28 | Reagovat

wow, to bych teda od tebe nečekala O_O Když jsem si přečetla nadpis, nemyslela jsem si, že je to doslovné :-D Ale fakt super. Jen ze začátku (nebo spíš první polovina) to bylo trochu matoucí...teda jako, bylo tam asi až moc informací 8-O Ale vím, bylo třeba to všechno popsat, v jednorázovce jde těžko psát o nějakém světě, aniž by se pořádně nepopsal... Ale fakt super, moc se mi to líbí, takové téma by mě vůbec nenapadlo a nečekala bych to ani od tebe :-) A to s tím nakonci, že bys mohla někdy něco napsat o Devilly, je dobrý nápad ;-)
2 Tam Tam | Web | 7. listopadu 2010 v 13:37 | Reagovat

jsem ráda, že se ti to líbilo :-) máš pravdu, že je tam hrozně moc informací, ale potřebovala jsem to nějak popsat ... taky by mě nikdy nenapadla, že budu psát něco takového ;-)  :-D
3 Lidule Lidule | 7. listopadu 2010 v 14:42 | Reagovat

Velice dobrý nápad, je to něco úplně jiného, než s čím jsem se zatím setkala.:)Osobně by mě hodně zajímalo, jak by se příběh Devill vyvíjel. Doufám, že se někdy dočkáme pár návazných částí:):)
4 Tam Tam | Web | 7. listopadu 2010 v 18:13 | Reagovat

díky za krásný komentář :) taky doufám, že se někdy dočkáme nějakých dalších částí ;-)
5 wolfgirll wolfgirll | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 14:46 | Reagovat

Boh to už dávno zabalil :-D :-D :-D Heh, to ma inač pobavilo. Tá prvá polka, tie informácie, bolo to fakt vtipne opísané a aj úplne originálne (zatiaľ som sa s takýmto nápadom nestretla) :-) a tá druhá časť...tie dialógy, no super to bolo :D
Chce to kapitolovku a to určite a hneď. :-D Proste paráda :D
6 Tam Tam | Web | 8. listopadu 2010 v 19:09 | Reagovat

asi se opakuju, ale jsem vážně ráda, že se vám to líbí :-D ještě jednou děkuju za krásné komentáře ;-)

2 mea mea | 23. dubna 2012 v 18:56 | Reagovat

úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama