○ OS&UD: 6. část

○ Společná povídka Letní kurz: 15. část od Hope
○ Zapojte se a napište spolu s ostatními povídku! Více info ZDE.

Bulánci 4ever

28. ledna 2011 v 15:16 | Tam | 9. května 2010 |  Ostatní

 Bulánci

Nevím, jestli všichni znáte hru Bulánci, je to počítačová hra, kde po sobě střílí polštáře a navzájem se zabíjejí. Mně osobněto baví a tak jsem se rozhodla dát tady pár básniček o této skvělé hře. Takto zní oficiální popis hry.  

" Bulánci jsou dravé polštáře bez morálky, slitování a zábran, jež v neukojitelné touze po peří střílejí do zad a vraždí bezbranné. I přesto jsou velmi populární... "




Rozbřesk sílí, nebe bledne,
smrt zas stojí blízko nás
a vzduch ztěžkl pachem krve,
uteč než ti srazí vaz.

Jejich stíny křepčí po zdech.
Ztrať se, už jsou na dohled.
Kdo se směje nejvíc ze všech,
ten se směje naposled.

Pušky, hole, dýky nože,
vše se bude hodit dnes.
Vražedný se strhne tanec,
hráti budou smrt a stres.

Srdce bije, zrychlil se dech,
krví bude zbrocensvět.
Kdo se směje nejvíc ze všech,
ten se směje naposled.

Prsty drtí hlínu v pěsti,
bolestí se třese hlas,
upadli jsme do neštěstí
Bulánci jsou tady zas.

Budou vraždit lidi po stech,
ctí svou matku peřinu,
ten kdo se smál nejvíc zevšech
smál se jenom vteřinu.

SleepTeamLabs





Od rána máš divný pocit,
slyšíš kroky za sebou.
Otáčíš se každou chvíli,
vždy tě ruce zazebou.

Vždy to samé - nikde nikdo,
jen zdálky je slyšet smích.
Už ho znáš, vždyť každý slyšel
o vražedných Buláncích.

Ne že bys byl třasořitka,
vesměs hrdina bych řek.
Koho by však nerozrušil
sytě rudý paprsek.

Po čele ti poskakuje,
všude kam jen zaběhneš.
Rád by sis to v hlavě srovnal
jen jestli jí nalezneš.

SleepTeamLabs





Zeměduní,
nebe rudne,
spálenin je cítit pach
a kdo ráně pozdě uhne,
z toho zbude jenom prach.

Odhoď strach
a uchop zbraň,
vždyť Buláneksmrt ti chystá.
Pevně v pěst sevři svou dlaň,
srážka už je téměř jistá.

Zatni zuby,
napni uši,
setři z čela chladný pot,
kdosi šeptne: "smrt tisluší,
do zad vjede nože hrot.

SleepTeamLabs





Zlověstná budova, ztemnělá okna
stínem, co vrhá, plaší den.
Občas se cosi za oknem mihne,
ten, kdo má rozum,
rád se jim vyhne,
připomíná to spíš špatný sen.

Někde tam uvnitř v zajetí leží
svázána hrstka rukojmích,
agenti opět špatný den mají
rukojmím šancí moc nedávají,
předem litují příbuzných.

Brzy již zazní osudná střelba
nemožné to, co žádají.
Když se Bulánkůmnedá co chtějí,
k odvetě kruté střelhbitě spějí
a soucit s nikým nemají.

SleepTeamLabs





Do boje

Ať máš peří
žluté, bílé,
Rozhodnout semusíš sám,
Teď nadešla tvoje chvíle,
Zde přidáš se k nim či k nám.

Ať jsi bílý, proužkovaný,
Důležitý není vzhled,
Voják té či oné strany,
Pozná krutost války hned.

Třeba Uzlík, tuze malý,
Ten do války nemeškal,
V armádě mu šanci dali,
Soupeři co proto dal.

Ubozí vojáci kteří,
Spojili se proti nám,
Ztratili své drahé peří,
Přemohl je jen on sám.

Oni nejsou vytrvalí,
Kdo v ně věří, ten se mýlí,
Jejich peří pole halí,
Zato naše vojska sílí.

Vojska jejich slzy roní,
Dávají se na ústup,
My jsme lepší nežli oni,
My jsme orel, oni sup.

Vyhrajeme, třikrát sláva,
Po boji slavit a pít,
Za odměnu peří z páva,
Když se za nás budeš bít.

Máš-li pro strach uděláno,
A boje se nelekáš,
V armádě máš vystaráno,
Dej se k nám, ty na to máš.

Chceš-li tedy s námi jíti,
Sbal se, vyrážíme hned,
Přes les a přes polní kvítí,
Jdeme podrobovat svět.

Jakub Weberschinke




Dobrý lov
Ať jsou rychlé naše luky,
ať hbitější praky jsou,
přesně letí oštěp z ruky,
Prabulánčí lovci jdou.

Dej nám, lovcům, požehnání,
vůdce náš jsi nejvyšší,
ať jsme skryti holou plání,
ať náš oběť neslyší.

Velké Pírko, božstvo silné,
nadešel teď k lovu čas,
dopřej šípy neomylné,
ať nezhorší mušku kvas.

Zima velmi dlouhá byla,
a že nebylo co jíst,
část kmene ji nepřežila,
vrať nám zvěř do těchto míst.

Lovci od nás odcházejí,
tak nám, Pírko, požehnej,
spíže prázdnotou nám zejí,
tučnou kořist nám teď dej.

Přes louky a husté keře,
lovci rychle kráčí vpřed,
už vidí ta stáda zvěře,
kmen bude mít maso hned.

Nad zvěří se radujeme,
začínáme pasti klást,
nový tábor zbudujeme,
kde se chodí srnci pást.

Prosby byly vyslyšeny,
zavolejme tedy zpět,
naše děti, naše ženy,
tady zde je lepší svět.

Teď snad máme Pírka přízeň,
mocného to patrona,
nikdo nemá hlad či žízeň,
teď již nikdo neskoná.

Jakub Weberschinke





Bulánčí pohřební píseň


Údy slábnou, peří bledne,
Jeden výdech, pak už nic,
Ať už skonal v noci, ve dne,
Nebude již trpět víc.

Chladné budou jeho tváře,
Další obět bojů byl,
Však dočká se svatozáře,
Pro správnou věc zemřel, žil.

Věděl čí strana je v právu,
K té straně se přidal hned,
A pro naší věci slávu,
Bulánky do boje ved.

Do bitvy se vrhnul hrdě,
Přesto že se smrti bál,
Nepřítele drtil tvrdě,
Netušil co přijde dál.

Štěstí mu dřív přálo, ale,
Risk není vždy jenom zisk
A tak životu dal vale,
Když ucítil smrti stisk.

Nepřátelé drží v šachu,
Co zbylo z útočných sil,
A on s obličejem v prachu,
Leží neboť zabit byl.

Pohřbíme teď jeho tělo,
Zbavme jeho duši pout,
Však co se tam v bitvě dělo,
Nesmíme zapomenout.

Nesmíme se trápit více,
Na paměti mějme jen,
Naše přání: do měsíce,
Nesmí zůstat nepomstěn.

Jakub Weberschinke





Zbraně

Bulánci si neví rady,
Tak se všichni dohodli,
Otevřou muniční sklady,
Nepřítel ať se modlí.

Do teď to nemělo šťávu,
Bitva trvala sto let,
Teď nalijme jinčí kávu,
Ámen s vámi bude hned.

A Bulánci-inženýři,
Zbraně lepší vytváří,
Předělány v celé šíři,
Na bojišti zazáří.

Zbraně co mají dost síly,
zničit třeba dům či tvrz,
nepozornost jen na chvíli,
a úsměv na tváři zmrz.

Miny věc jsou nebezpečná,
Chybný krok a nejsi již,
Je to však zbraň velmi vděčná,
Třeba jí prozkoumat blíž!

Nepřítele rychle smetem,
I bez pomoci těch min,
Zkosíme je kulometem,
Nepřítel je smrti syn!

S vrhačem granátů v boji,
Nepřítele zkosíme,
Tak už se chop zbraně svojí,
Do boje vyrážíme!

Jakub Weberschinke





Setkání
V jedné z těch ložnic,
co daleko blízko jsou
a lidé do nich nemohou,
jen co bys šrapnelem dohodil,
Bulánek se narodil.
Byl to drsnýklouček z per
každé ráno, ber jak ber,
stále se jen tvrdě dřel
člověk by mu záviděl.

Jednoho dne Balík,
jak znělo jméno jeho,
nechal všeho.
Zabalil si pět švestek a zbraň,
a odešel, síla ho chraň.
Rozloučil se s peřinou,
zvolil cestou jedinou.
Bloudil cestou necestou,
jen aby našel
místo, kde si zašel.
Byla to pouť strastiplná,
tuhá, těžká,
zkrátka nejtvrdšího zrna.

Uprostřed cest, lesů a luh
zjevil se Balíkovi Bůh.
Pravil:
Milý Balíku, znám tvůj osud
a až dosud jsi byl hrdý,
že jsi Bulánek tvrdý.
Není však lepší zbraň položit,
Mír doložit,
a pak v klidu dožít?

Balík na to:
Takový jed požít?
Radši umřu v boji
než někde v posteli na pokoji.
Jsem přece Bulánek,
žádný mírný vánek.

Dobrá, jak si přeješ,
odteď se u krbu neohřeješ.
A okusíš jen teplo války,
domov jen zdálky.
řekl Bůh.

Od těch dob
Bulánci radši zbrojí,
a pak ve válce stojí,
a kopou si vlastní hrob.
Ale než slabošství lepší je čest.
Než podaná ruka lepší je pěst!

Martin Böhm




S chladnou vůlí, s velkou pílí,
Bulánek si v rohu střílí.
Střílí si jen pro radost,
peří létá kolem dost.

Zvuk pistole tam v růžku štěká,
nikdo neví, co ho čeká.
Soupeř k motlitbě si kleká,
děravý klobouk z hlavy smeká.

Už moc úniků tu není,
rychlost už tu málo změní.
Moc peří jsi, hochu, ztratil,
velkou cenu jsi zaplatil.





Prorok
Na poli ohnivý je kruh
Za peřiny leze chladná zima
přilepen k druhovi je druh
Mrazí je až za ušima

Vstává tam jeden mezi všemi
odkrojí ticho z planiny
Vypráví o daleké zemi
mléka a medu krajiny

Kde všechny naše chyby
zmizí a zbude jenom klad
kde v oblacích létají ryby
a navždy shořel smrti chlad

Všichni ho svorně pozorují
Oheň se tiše rozrůstá
Už nechtějí žít v rodné sluji
tady už nic se nechystá

Po ránu rozbřesklo se nebe
těla si hoví po stráni
mrtvolná zima s klidem zebe
není tu důvod k zasmání

Uprostřed mrtvol prorok leží
nepřítel lstivě zabíjel
však hltají již vodu svěží
vodu jež každý pít by chtěl
Martin Böhm




Ráno po…
Mírné světlo nad obzorem
Měsíc už se odklání
Mrtvá těla všude kolem
Smrt a hrůzu nahání

Trochu svitu, jinak šero
Vleklá mlha na poli
Každý dostal stejnou měrou
Smrt je všechny napojí

Nad všemi Bulánek jediný
Včera byl ještě mlád
Přítmí mu zakrývá šediny
Chtěl by plakat či se smát?

Smutný pohled shůry naň
Měsíc se chmurně usmívá
V ruce květina, ne zbraň
Mrtvé bratry uctívá

Byla to velká bitva
Nechtěl by to zažít víc
Smrt je ostrá břitva
Život má svůj rub i líc.

S rosou se mísí kapky krve
Není lehčí umírat
Bolest stejná, jako prve
Svého soka chtěl by znát

Kdyby poslech svého bratra
Nemusel by tady stát.
Nedívat se takto spatra,
nerad a přesmutně lkát.





Zabíjení

Je to lehké
nic to není
ani trocha ponížení

Jedna kulka
všechno mění
musíš zvládat zacílení

Peří létá
krev tu pění
jedno přesné zastřelení

Smrt se blíží
zuby cení
velmi hojné pohoštění

Je to lehké
nic to není
milosrdné zabíjení

Martin Böhm





Bulánci

Buďte silní!
Usmívat!
Lidi střelte
Aspoň tisíckrát!
Nože venku!
Civil vedle!
I ty můžeš skončit v sedle!

Martin Böhm



Vybíjená

Při bulánčí vybíjené
vítěz jenom zůstává-
máš reflexy zpomalené?
Jsi bulánků potrava!

Uzlík kulkou popostrčen
do náruče teď tipad
pistol chladne - jsi na řadě
přiznej se jim - že jsi rád?

Nezůstávej pozadu -
oplácej jim olovem,
střílej vlevo - uteč vpravo
nebo budeš uloven!

Z lidské pýchy obrazu
zbývá jenom prázdný rám.
Máš bulánčí nákazu-
s brokovnicí nejsi sám!

max.mates





Temný večer,
zlý je sen,
chladný vítr fouká jen.

V lese jenom vánek pluje,
kdo se bojí ustupuje.
Jsou to hoši nebojácní,
každý před nimi se skácí.

Pruhy, čtverečky i pásky
jsou to Bulánci,ti známí !!!
V prachu hrnou se jich hejna.
Boj se , boj se, boj se jich
těch hochů válkou posedlých !

Jsou ode mě jen pár kroků,
už se ženou do útoku !
Už mě nechte !
Mám vás dost !
Nechte mě jít a bude klid !!!

Jarek Rajtr





Voják

Pistoli v dlani,
na očích brýle,
hochu, teď ptaní
smyslu moc nemá.
Střílej, bude snad němá
tvá poslední chvíle?

Pohybu detektor
pípat teď začal,
Bulánek po krku kámo ti jde,
Poslední zásobník zrovna jsi načal.
Dlaně se potí, stoupá adrenalin,
Proč jen vzpomněl sis jak umřel Balin?
Krve a peří pach zavládne zde.

Bulánek vyskočil,
pistole štěkla,
peří se rozlétlo,
krev tvá netekla.
Hrdino, jednoho's dostal,
Bulánka kámo´s do hrobu poslal.
Peří to měkoučké ti náladu zvedlo.
Jen kroků pár a nesmíš už zpět,
Bulánčí báze,
nábojů pět.
Dovnitř jsi vešel, bomby rozmístil,
je čas teď brácho, abys jim rozsvítil.
Přišla ta stará fráze:

Pal!
V životě nikdy ses nebál.
Pět nábojů máš, úsměv v tváři,
Zeptáš se: "Hej! Jak se daří?
...
Zkrvaven, rozbušku třímáš,
Bulánky tři jsi skolil,
bolestí od kulek pomalu dřímáš,
Pomalu čas abys osud zvolil -
Zachráníš svět!
Základna v explozích se začla chvět...

Jakub Melichárek





Strach

Už se strachy celý třesu,
do války mně zase zvou.
Až budu mít v sobě díru,
nepřátelé mně rozdupou.

Kulomet křečovitě držím,
křovinami se opatrně plížím.
Když před sebou náhle vidím,
jak Bulánek na mně míří.

Cítím pod sebou měkký mech,
ozve se rána a já už nemám dech.
Myslím si že druhé střele uhnu,
ale jak vidím tak rychle tuhnu.

Při pádu vidím jak Bulánek střílí,
kamarád vedle mně leží v tu chvíli.
Nakonec zvolám: "Utečte!",
Velký potok krve tu poteče.

Radek Mezuláník





Chodí Uzlík okolo,
nedívej se na něho.
Kdo se na nějkoukne,
Uzlík ho odbouchne!

Jirka Wollmann





Bulánčí vesnice

Malé i velké peřinky,
to jsou děti a maminky.
Ale velké peřiny,
to jsou hlavy rodiny.

A když nepřítel přijde,
bojovný duch najevo vyjde.
Všichni kromě mužů se schovají,
a hned kulky lítají.

Je to dlouhá a krvavá bitva,
ale výsledek nikomu není putna.
Najednou někdo šlápne na minu,
rozhází sebe i zeminu.

Bulánci se ubránili,
ale většinu populace ztratili.
Pořád je to lepší než v okovech,
pracovat v koncentračních táborech.

Radek Mezuláník



Na dobrou noc
Dítě jde spát
v klidu a pohodě,
unavené,
ale v dobré náladě.

Krvežíznivý Bulánek
boj se, boj
uřízne ti nosánek,
nasaď si černý závoj.

Dítě už spí,
běda, běda,
vrah na sebe čekat nedá.
Uřízne ti hlavu,
bez jakýchkoliv mravů.

Chladný nůž do hrudi vjel,
přesně, jak Bulánek chtěl.
Po lidské krvi prahne,
dítě zvolna chladne.

Martin Bulán





Byl chmurný den
a bulánci vylezli z postelí ven,
byl chmurný den
a bulánci vyplenili zem.

Caesear





Ráno

Je ráno a slunce vesele svítí,
nový den začíná krásně,
motýli létají po barevném kvítí,
s radostí, bez stopy bázně.

Náhle však střelba se ozvala z dálky,
klid a mír ztratili se,
blíží se otřesy poslední války,
dva Bulánci zabili se.

Raketa zuřivě proletí kolem,
nedbá na slunečních paprsků svit,
Bulánci se zděšeně prodírají polem,
výbuch, smrt a potom klid.

Když se dým usadí a dozní zvuky
výbuchu velkého za pasekou,
na poli nejsou už slyšet ani kroky,
tři Bulánci to mají za sebou.

Jan Rylich




Půlnoc

Je skoro půlnoc a sova si houká,
pět stínů plazí se křovím,
hlídka blízké základny do tmy kouká,
co vidí to vám nepovím.

Něco tam v křoví se podivně chvěje,
"Stůj, kdo tam!" ozve se hlas,
Bulánek vyskočí a pak se směje,
další muž umírá zas.

Poplach je spuštěn a siréna ječí,
vojáci běží pro munici,
obrysy polštářů po zdech však křepčí,
pozdě spatří Péřovou milici.

Kulomet štěká a výbuchy duní,
vojáci se jenom chvějí,
strach v lidských duších pomalu bují,
pozor na moment překvapení.

Je ticho, je klid, je dobojováno,
co se přesně stalo to nevím,
za pár hodin bude zas nové ráno,
pět stínů se však plazí křovím.
Jan Rylich





Odveta

Všude je tma a jiskry jen srší,
kouř štípe do očí,
na Bulánky granáty jenom prší,
lidé už útočí.

Zápalná láhev dopadla přesně,
plameny jsou již všude,
hořící Bulánci naříkají teskně,
co s nimi jenom bude.

Lidé jsou bezcitní, rychlí a silní,
žádný z nich nepoznal strach,
v boji jsou obratní, chytří a pilní,
Bulánky čeká jen krach.

Krutá je odveta lidského plémě,
pomsta je sladká jak marcipán,
zaseto je další zlověstné sémě,
bomba je výbušný principál.

Lidé se radují, trosky jen hoří,
Bulánci truchlí opodál,
zbytky své pevnosti v rychlosti boří,
kupředu, bojuje se dál.

Jan Rylich




Prodíráš se džunglí
Nikde ani noha
Náhle vidíš Bulánka
začneš prosit boha

Prosím bože pomoz mi
od tohoto stvoření
Vždyť on je tak rychlý,
že mu nezpůsobím zranění.

Nikdo ti však neodpoví
radši začneš prchat
Všude jen stromoví
v boku tě začne píchat

Nikoho tu nevidíš
možná si ho střásl
Pak ho ale uvidíš
strachy si se roztřásl.

Tady v džungli nemáš šanci.
Bulánek je ti v patách
Pistoli máš v ranci
a dva nože v botách.

Rychle se otáčíš
a oba nože vrháš
doprava zatáčíš
a rychle odsud zdrháš.

Ještě v běhu do rance saháš
A vytahuješ pistoli
Zbytečně se namáháš
Teď už tě nic nebolí

Ondřej Veselský





Bitva u Lupan

Jednou kdysi, je to dávno, bojovali Bulánci.
Jsou to krutí zabijáci a války zastánci.

Bojují statečně a zpátky ni krok.
Je to už však velmi dávno,
je to víc než rok.

Bulánci své zbraně leští
k boji se připravují
Neberou zajatce, přeživší popravují.

Bojují proti lidem, tomu drzému plemenu.
jejich duše budou se smažit
v pekelném plamenu.

Lidé se neubrání
proti Bulánkům není ochrany.
Vždyť už prorazili zbytky lidské obrany.

Na nikoho ohled neberou.
Na ženy či na dítka.
Vždyť na ty je nejlepší - pistole devítka.

S tlumičem si cestu razí.
Jsou to krvavý vrazi.
Radši uteč z boje červe.
Než ti někdo srdce vyrve.

Vidíš toho snipera
co si cestu prodírá.
Ten má mušku přesnou.
lidé padají, ani nehlesnou.

Bulánci jsou velmi tiší
Nikdy je neslyšíš.
do těla ti vjede hrot.
Stačil jenom jeden vbod.

Ondřej Veselský





Dlouho žili na postelích,
pod nadvládou lidí.
Dnes se lidi třesou,
jakmile je vidí.

Říkají si E.A.P.
extrémně agresivní polštáře.
Lidi vyhladit chtějí
a dobře si v tom počínají.

Po zuby jsou ozbrojení,
nosí tmavé povlečení.
Nectí matku peřinu
a neposedí vteřinu.

Peny





Jde Bulánek krajinou,
tři střely ho neminou.
Bulánek se za břicho chytí,
vypršel čas jeho bytí.

Ven ze stínu vykročí postava,
rozhlíží se, klidně postává.
Náhle spatří další cíl,
na místě, kde kráter byl.

V záhybech pláště mizí pistole,
vzápětí raketa míří přes pole.
Nepřítel za bednu dřevěnou si klek',
za chvíli z něj byl jenom mastný flek.

Postava se usmívá, kráčí dále,
neviděna, nepoznána zůstává stále.
V dokladech postavy je jasně uvedeno,
že Mazlík Veliký je její jméno.

Martin





Divné zvuky pořád slyšíš,
nedá ti to vůbec spát.
Na nejhorší pořád myslíš,
co se jenom může stát?!

Zvedneš se a k dveřím běžíš,
zjistíš, že jsou zamčené.
Potom do nich pořád bouříš,
ale je to zbytečné.

Dveře jsou zavřené zevnitř,
v zámku klíč je zlomený.

Náhle v zádech něco cítíš,
chladnou hlaveň poznáváš.
Potom zbytečně už křičíš,
v zádech ostrou bolest máš!

K zemi padáš, všude krev,
uslyšíš smích zlověstný.
Bulánek tě právě dostal,
všechno je už ztracený.

Josef Váchal





Vražda

Nebe rudne,
dech se tají.
Srdce těžkne,
hlasy utichají.

Je slyšet Bulánků krok,
opovaž se odejít za roh.
Pistole štěkne,
tvůj hlásek vzkřikne.

A už na zemi ležíš,
do Bulánčích očích hledíš.
Tiše tady budou stát,
dokud bude tvá krev kolovat.

Né a né ti kulku udělit,
a smrt ti tak urychlit.
Jsou to prostě Bulánci,
krve tvé nenažranci.

Alechandro de Fickero




Sniper

Pevně drží,
sniperku zvolenou.
Lehce běží,
tok s jednou myšlenkou.

Cíl na mušce bulík má.
tlustý Péřák v saku jde,
střechu nikdo nehlídá.
Kulka Péřáka zasáhne.

Peří padá ránou ven,
a vítr do něj fouká.
Péřák upadá v sen,
co nikdo celý nezná.
Bulík zatím skládá zbraň,
nábojnici sebere.

* * *

Sedí doma na lavici,
slzy mu tečou.
Prý to byli Záplatovci,
co jeho matku milou,
dýkou podřezali.

Zlost ho zmáhá,
smutek také.
Síla malá,
v jednom je,
na pomstu to nestačí.

Stojí u baru,
v černé bundě.
Lokne rumu,
a na bulánka promluví:
K nám se můžeš přidat,
jen když něco umíš.
Pojď teď se mnou,
něco zkusíš!

Bulánkovi podá pušku,
Vidíš támhle plechovku?
Namiř na ní tu mušku
Vyjde rána,
plechovka stojí,
tam, kde stála.
Tohle Uhlíku milý,
bude chtít trénink.
Ale líbíš se mi.

K němu šel Uhlík,
od domova na míli.
Zpět se nikdy nevrátil,
vzrostli mu tam síly,
při střelbě se už nemýlil.

Knoflíkovci se stala jeho rodina,
chodil s nimi bojovat,
nikdy neminula Záplatovce jeho střela,
neuměl se smilovat.

Ale stovky padlých nepřátel mu nestačily,
jeho pomsta chtěla víc.
Vedla jediná cesta k cíli,
Záplatovce bose zbavit.

* * *

Tak už jsem udělal,
co jsem tak dlouho chtěl,
si pomyslel.

Sešel po schodech až do ulice,
tichým krokem k domovu spěl.
Nevšimnul si muže,
co pravě vytáhnul pistoli.





Jdeš večer, ztemnělou ulicí,
v tom do hlavy dostaneš ránu palicí,
a Bulánek, zlostně se smějící,
způsobí ti bolest smrtící.

Když vrhnou se na tebe, a je jich víc,
nemáš jinou možnost,
než vyjít jim vstříc.
Možná se nad tebou slitují,
než ti tu bolest způsobí.

Kdybys snad ale, vrhnul se na ně,
svůj život bys uzavřel.
zlý, on o všem ví,
on by sám nikdy nezmoudřel.

Monika




Lov

Bulánek se k tobě blíží,
nepomůže ti už nic,
ocelovou hlaveň cítíš
a v břiše už máš děr víc.

Kulka rychlejší než smrt,
Bulánek se směje
a do tvého mrtvého,
těla ještě kopne.

Snažíš-li se před ním skrýt,
úkryt rychle hledáš,
nemáš ovšem šanci žít,
se smrtí se shledáš.

Šance život prodloužit,
zůstává ti jediná,
k Bulánkům se připojit,
do války jít bojovat.

Michael Hela




Bulánek je chytrým tvorem,
střílí kulky spodem horem,
nesmíš dlouze příliš váhat,
otočí se, nezamává, střílí rychle,
nestačíš se vzpamatovat,
hnusnej ksichte, to si budeš pamatovat,
naposledy tvář si viděl,
bulánka se zbraní v ruce,
nemusíš se příliš stydět.
měl  si se už spíše klidit,
polštáře ovládly světy,
nerozkvetou luční květy,
zbraně -miny kulomety,
nestačí se vyráběti,
polštáře ovládly světy,
a lidé jsou všichni v řiti!!!

Pečenka Franta





Mějte pušku, nůž, pistol nebo kulomet
Bulánci vás zrasí hned.
Před nimi seskrýt toť těžká věc
leč nemáte plamenomet
a když dítě usíná na své věrné posteli
tak ani netuší, že je pěkně v prdeli.
Bulánek tasí svůj věrný kulomet,
bulánka lehké zabít,
to se zdá jen na pohled,
neboť jeho peřívydrží i zemětřesení.
Když uviděly husy s peřím,
tak se rozhodly vzít si, co jim patří.
Husa leží bez hlavy,
bulánek nemá obavy
vystele si břicho svoje,
další křičí to je moje!!!

Honza Čeplo





Dítě sladce spí,
najednou ho něco probudí.
Jde do kuchyně a vidí
jak tam sedí tatínkova tchýně.
Tchýně se jaksi třese a chlapec tuší,
že mu dárky nepřinese.

V tu salva z děla,
půlka domu odletěla.
Dítě v šoku nehýbá se,
náhle se zjeví polštář v plné kráse.
Dítě ještě netuší,
že vod bulánka dostane za uši.

Honza Čeplo






Bulánek je vpředu, vzadu
nestíháš se ohlížet
jednoho si zahlédl v pádu
před očima ti zatměl svět.

Kulky sviští na bojišti
každou chvíli někdo pad
je to tam jak na smetišti
z mrtvol už jde jenom smrad.

Ať je léto nebo zima
polštáří hněv furt tu je
lidská rasa už vymírá
a bulánčí nastupuje.

V hledáčku si tě prohlíží
míří přímo na hrudník
mačká spoušť a už střílí
udělal z tebe cedník.

Mina bouchla, tělo letí
neměl chodit kam nemá
nikdo ho už neobrečí
leč ho nikdo nepozná.

Lukáš Froněk





Už letí střela,
Už leží mina,
Je slyšet střelba z raketometu
Tak tohle je jen denní chleba,
Pro Bulánčí rodinu.

Už bouchla mina
Už zasáhla střela
Dva bulánci zase zemřeli,
Tak tohle je pro ně denní chleba
V pondělí i v neděli.

Pro ně je střelba denní chleba,
bez ní by ani nežli,
Pro ně není důležité,
Aby jen chvíli přežili.

Tommy



Na bojišti mrtvý leží,
sem tam živý snad.
Bulánci nás přežijí,
lidský odpor pad.

Krev ti stéká po hrudníku,
kamarád už dávno pad.
Ležíš tváří na chodníku,
od mrtvých jde chlad.

Kdosi rozdup kaluž krve,
rozerval ti hruď,
v jeho dlani srdce bije,
dostal na něj chuť.

Všechno zmizí v stínu noci,
poslední člověk zhas.
Lidem už není pomoci,
vymřela jedna z ras.

Antonín Víteček





Zlom vaz

Padneš k zemi ztichlou tváří,
nadešel tvůj čas.
Bledá tvář se pohne v křoví,
Bulánek to zas.

Zbraň v ruce naposled
ti zaštěká jak ďas..
A olovo z ní snad včas,
mu přelomí vaz.

Ne nadarmo se říká "Zlom...

Antonín Víteček





Tři vězni aneb krvavá svatba

Tři vězni na kolenou,
brada se jim třese hrůzou.
Dnes nadešel jejich čas,
střela jim má zlomit vaz.

Nad nimi se dav stvoření sklání,
který se smíchu nebrání.
Děti jim hledí do očí,
SMRT je už nezaskočí.

Když objeví se první hvězda,
přichází v rudém nevěsta.
Její manžel drží zbraň,
oheň z ní vyšlehne jak saň.

Kulka letí nezná smíru,
proletí hrudí a nechá v ní díru.
Nevěsta hbitě přiskočí
krev saje, co hrdlo ráčí

Potom se strhnou krvavá jatka,
napije se krve i nevěstina matka.
To samé ženichův otec,
lidských ostatků kupec.

Krvavá svatba neskončí,
dvě těla ještě v poutech skučí.
Bulánci neznají slitování,
lidi už nejsou běžně k mání.

Rituál krve je vykonán,
svatební obřad dokonán.
Kousky zbylých těl se na zemi válí,
kočky je na menší kousky trhají.

Lidský shon se změnil v prach,
všude je cítit krve pach.
Poslední děti možná přežijí,
dalšího úsvitu se snad dožijí.

Bulánci jsou všude,
co teď s lidmi bude.

Antonín Víteček





Bulánci jsou národ mírný
mír vždy ochotně milují.
Lásce jsou vždy otevření
velké chrámy lásce stavějí.
Či je snad opak pravdou,
že všecko kradou ?!

Ano!!!
Oni radši zabíjí.
Než se navzájem milují
Ale ano chrámy stavějí
ale smrti je zasvěcují.

Oni radši zemřou,
než v pokoji žít
oni chtějí ublížit.
A tak radši žijou
a na lidi (serou).

Renata Lencová




Jeden po druhém

Jeden bulánek spí
a druhý bulánek s brokovnicí ho chce zabít.
Pak zjistí, že snad musí blbý být,
když se tak nechá ošálit,

Nejradši by chtěl si namlátit, ale to už pozdě je
když tu náhle mina vybuchuje.
Bulánek, který si toho všiml se tiše směje,
ale pak zjistí, že ho někdo asi zabije.

BUM BUM BUM a v jeho těle senajednou ocitlo olovo.
Zabil ho bulánek se jménem František Tyvolo.
Jenže to netuší,
že raketa mu letí do uší.

HAHAHA směje bulánek raketomečník.
Potom se k němu tajně přiblíží bulánek Frynyty
dá mu k hlavě zbraň s tlumičem a řekne: zkus uhnout
a najednou bulánek raketomečník letí
už není jeho život už je jen tělo bez duše.
Bulánek Frynyty si řekne půjdu do buše
a tam paseku nadělám.

Přišla pozabíjela a šla pryč.
Prosté řekla si a tak to všechno končí,
protože Frynyty se dívá svému vrahovi do očí.

Zbyněk Bašník





Jedno dítě když šlo spát,
zalehlo si Bulánka.
Prosil matku peřinu,
ať ho z něho odvalí
přání se mu splnilo,
moc se mu to líbilo.

Na ulici seděla parta
je to parta Bulánků,
kteří si čtou pohádku
v tomhle náhle usnuli

ráno se zas vzbudili
spali však už někde jinde
spalo se jim na fakultě

slyšeli jen proslovy
Bulánci se bojejí
náhle jeden vykřikl
tamhle vidím holčičku
postrašíme utečem
za svým starým dědečkem

u dědečka Bulánek
prosí o hrst kuřátek
Bulánci se připojí
Bulánka si odzbrojí
dej své zbraně na svůj stůl
ať se o nic nesnažíš
zítra bude poprava
Bulánka a komára.

Marek Múčka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama